„Zlato, musím si něco vyřídit, budu pryč maximálně pár hodin, v pohodě?“

„Ano, jsme v pohodě, že jo, Kláro-medvídě?“ Zamávala na mě ručičkou malé.

„Zítra jsou její první Vánoce, nemůžu tomu uvěřit.“ Je tak roztomilá, obě moje holky jsou.

„Pojďte sem.“ Políbil jsem obě svá zlatíčka a odešel z domu.

Musel jsem vyzvednout poslední dárky a stavit se v dílně, abych se ujistil, že je tam všechno v cajku