Do druhého rána jsem na něj málem zapomněl kvůli všem těm sračkám, co se děly u mě doma. Fury mě vzbudila za nekřesťanské ranní hodiny těmi svými řečmi.

Sera byla na dně, protože jí jedno z našich dětí zrovna sedělo na ledvinách nebo co, a moji kluci se snažili rozebrat dům do základů. Prostě běžné pondělní ráno v domácnosti Sterlingových.

„Kdo zmešká autobus, jde pěšky.“ Na vteřinu nastalo hrobov