Můj manžel je Valentino

Kapitola 142

Jeden z těch dnů

Slunce se pomalu šplhalo nad obzor a zalévalo dům jemnou zlatavou září. Bylo tiché ráno, až na tichý bzukot lednice a občasné zavrzání podlahových prken pod Adrianinýma nohama. Stála na horním konci schodiště a se zúženýma očima sledovala Nica, jak se řítí obývacím pokojem a jen těsně se vyhýbá stohu časopisů, které tam teprve před chvílí pracn