Sebastian klidně vešel do restaurace. Snažil se ze všech sil stihnout čas, ale nepodařilo se mu to. Rozhlížel se po její známé tváři, dokud ji nespatřil sedět u velkého okna sahajícího od podlahy až ke stropu.

Když se blížil ke stolu, zhluboka se nadechl.

„Hele, ty jsi to stihl,“ zazněl mu v uších její nezvykle veselý hlas.

Podíval se za sebe, aby se ujistil, že mluví na něj. Když nikoho neuviděl,