Eleonořiny oči těkaly všude možně po pokoji, jen ne k Dominicovi. Ten měl ruce zkřížené na prsou, seděl na jedné z pohovek a čekal na jakékoliv vysvětlení.

Dominic si zasloužil vědět, co jeho matku přimělo k tomu, aby všem o své smrti lhala. Každá jeho část byla šťastná, že stále dýchá.

„Za tohle mě opravdu nemůžeš vinit, zlato. Jen jsem se snažila pomoct.“

„Pomoct? Mami! Celé noci jsem proplakal