Tři dny po dědečkově pohřbu měla Serena pocit, že se ze všeho toho smutku nedokáže pohnout dál. Ležela v posteli a tupě zírala do stropu svého pokoje. Pořád jí to připadalo jako sen. Někdy nemohla uvěřit, že ji dědeček opravdu navždy opustil. Doufala, že je to všechno jen noční můra a že se po probuzení všechno vrátí do normálu.

Serena se přetočila na pravý bok a zírala na těsně zavřené dveře ložn