Eleniny prsty se křečovitě sevřely kolem popruhu kabelky, když tam zůstala stát jako přimrazená a sledovala Doma, jak prochází davem, jako by mu to tam celé, k sakru, patřilo.

A svým způsobem i patřilo.

Bylo na něm něco nedotknutelného – jako by existoval ve světě odděleném od všech ostatních. I když byl obklopen lidmi, vyčníval, jeho přítomnost nešlo ignorovat.

Pozorovala, jak se nese, s nenucený