Elena ve chvíli, kdy uviděla krev, úplně ztuhla.

Byla všude – hustá a tmavá.

Nemohla se pohnout.

Nemohla dýchat.

Nemohla myslet.

Všechno kolem ní vybledlo, v uších jí zvonilo, jako by svět úplně utichl. Bratr byl v obličeji bledý, jeho hruď se nepřirozeně nehýbala. A pak... matčin hlas, syrový a zoufalý, prořízl tu mlhu.

„Sakra, zavolejte tu podělanou sanitku!“

Elena se stále nemohla pohnout, ale