Dom zíral na svého otce a jeho otec zíral na něj zpět, jako by to byli dva cizinci chycení v tiché přestřelce.

Nebylo mezi nimi žádné teplo, žádný náznak otcovské starosti – jen to samé chladné zkoumání, pod kterým vyrůstal.

Vzduch v jeho přítomnosti ztěžkl, jako vždycky. Jako by i kyslík se musel chovat jinak, když vešel do místnosti.

Dom vydechl, prohrábl si rukou mokré vlasy a z frustrace si je