Dveře za nimi tiše klaply a uzavřely noc uvnitř.

Jakmile vstoupili do Domova domu.

Dnešní noc působila naplněně.

Plná nevyřčených věcí, nevyřčených, ale pochopených slibů. Na rtech jim stále dozníval smích z večeře a v očích měli ten tichý pohled z cesty autem – pohled, který říkal: Jsem tvůj.

Nespěchali.

Dom nespouštěl z Eleny oči, když jí jemně vzal tašku z ruky a položil ji. Neodvrátila zrak. J