Elena to slyšela jako šepot ve snu – nejdřív slabě, pak ostřeji. Křik.

Pomalu zamrkala a otevřela oči, víčka měla ještě těžká spánkem. Mozek jí zahalila mlha zmatku, když se křik ozval znovu – hlasitější, zpanikařený, blízko. Žena. Pak rána.

Posadila se a srdce jí vyletělo až do krku. Dveře jejího pokoje se s hlasitým bouchnutím rozletěly.

To nebyl sen.

Vykřikla…

Než se stačila pohnout, popadly ji