Být v Onyxu odpoledne byl zvláštní pocit…

Bylo tam ticho, až příliš velké ticho.

Nezněla tam hudba ani smích, jen tiché zvuky kroků a občasné zaskřípání židlí o podlahu, jak těch pár přítomných zaměstnanců připravovalo podnik na večer.

Dom šel ke vchodu, žaludek stažený jako v uzlu.

Možná je to všechno jen vtip. Pitomý, krutý vtip, který na něj Elena hraje. Možná teď vyjde ven, zasměje se a řekne: