Dom, jeho máma a Lucius společně večeřeli u velkého jídelního stolu.

Dom se díval na svou rodinu a viděl něco, co u nich dřív neviděl – štěstí. Skutečné, prosté, nenucené štěstí. Nebyly tu žádné falešné úsměvy ani tíživé ticho. Jen klid.

Lucius jedl s naprostou lehkostí, ramena uvolněná. Jeho máma měla ve tváři záři, kterou na ní neviděl od dětství.

Byl to dobrý pocit.

Cinkání příborů vyplňovalo t