Dom se usmívá, když sleduje svého bratra.

Byl to úsměv, který vycházel hluboko z nitra, tichý, ohromený úsměv, který vyjadřoval víc, než by kdy dokázala slova. Nic neříkal. Nemusel.

Už jen pohled na Luciuse, jak tam stojí, celý a zdravý, stačil k tomu, aby měl pocit, že mu srdce pukne radostí.

Střále tomu nemohl uvěřit.

Luciusovi bylo lépe.

Nebyl jen střízlivý. Byl prostě lepší. V očích měl světlo