Eleanor sledovala Elenu, jak odchází a stále se při odchodu z kanceláře zdvořile klaní.

Neunikla jí ztuhlost Eleniných ramen ani to, jak držela hlavu skloněnou. V jejím vystupování byla vznešenost, ale také něco jiného… jako u někoho, kdo se naučil, jak být potichu, jak zmizet v pozadí, i když stojí přímo před vámi.

Eleanor ji sledovala očima, dokud dveře necvakly.

Hluboce vydechla, aniž by si uvě