Když se Elena dostala domů, byla na dně.

Nejen unavená – prostě vyřízená.

Nohy měla těžké, ramena ji bolela a její mysl… ta jako by běžela maraton, na který vůbec netrénovala.

Do prdele!

Sotva prošla vchodovými dveřmi, už snila o posteli.

Otevřela dveře.

Z kuchyně se ozývaly zvuky. Cinkání… občasné výbuchy smíchu. A… co je to za vůni?

Jak postupovala dál, svraštila obočí. Zahla za roh a tehdy je u