„Počkej…“ vykoktal Lucian.

Eleanor k němu vzhlédla a sledovala, jak se mu po tváři rozlévá zmatek, pomalý a očividný.

Obočí se mu hluboce svraštilo, jak zíral na fotografie, jako by mu mozek ty střípky nedokázal poskládat dohromady.

Dlouhou chvíli je držel v rukou, očima zkoumal každý detail, rty měl pootevřené, jako by chtěl něco říct, ale slova se mu drala z hrdla marně. Vypadal ztraceně.

„Co dě