„Ale jak to zjistili?“

„Nemám tušení,“ řekla Elena, hlas měla ostrý, ale třesoucí se. „Neznělo to, jako by hádali, Calebe. Znělo to, jako by to věděli. Jako by si tím byli jistí.“

Třásly se jí ruce, když si odhrnula vlasy z čela, ale v očích jí plála vzpomínka na vědoucí pohledy Eleanor a Luciana.

ten pohled nebyl omyl ani náhodné podezření. Byla to jistota, a jistota byla mnohem nebezpečnější.

Ať