„Jsi v pořádku, broučku?“ zašeptala Elena a vtiskla synovi do vlasů jemný polibek.

Rowan byl schoulený na její hrudi, jeho tělíčko teplé a těžké, stále napůl spící. Cítila jeho drobné nádechy otírající se o její klíční kost, pomalé a pravidelné, jako by se snažil zahnat spánek, ale tu bitvu prohrával.

Nepatrně přikývl, hlavičkou se o ni otřel.

„Ještě bys chtěl chvilku spát, viď, broučku?“ zeptala