Elena vešla zpět dovnitř a potlačovala slzy. Pevně tiskla rty k sobě.

Ale v momentě, kdy uviděla svého bratra, jak ležérně sedí na pohovce a věnuje jí ten svůj soucitný pohled, se rozesmála. Byl to suchý a roztřesený smích.

Caleb se zamračil a zúžil oči, jak si ji prohlížel. „Eleno —“

„Je to tak vtipný, víš?“ skočila mu do řeči a hřbetem ruky si otřela koutky očí. „Strávila jsem roky tím, že jsem