Dom skutečně zůstal. Zůstal déle, než si Elena myslela. Držela Rowana, dokud se chlapcovo tělíčko neuvolnilo, dokud neustalo neklidné vrtění a dokud mu malá ručka nepustila otcovu košili a klesla dolů. Dom tam seděl, díval se do prázdna a Rowan mu v náručí klidně oddychoval.

Na Elenu se ani nepodíval. Sotva o ni zavadil pohledem. Vůbec se jí to nelíbilo. Ten chladný odstup… jako by tam ani nebyla.