POHLED ADDIE

Mám pocit, jako by se na mě ty zdi hroutily. Každý nádech je boj. Moje srdce? Je na kousky. Kamkoli se podívám, vidím titulky, šepot a komentáře. Jsou jako nože, které řežou do ran, o kterých jsem si myslela, že se zahojily.

Ale ta bolest nikdy doopravdy nezmizela. Jen se schovávala a čekala, až se vrátí v horší síle než kdy dřív.

Ale ta bolest, ta muka, mě nikdy skutečně neopustila.