Pohled Addie

Cesta autem domů mi připadala nekonečná. Kill nic neříkal a já taky ne. Bylo takové ticho, že byste slyšeli i spadnout špendlík. Vzduch v autě byl těžký a nepříjemný, jako když jste v místnosti s někým, s kým jste se právě hrozně pohádali.

Každou chvíli jsem po Killovi koutkem oka střelila pohledem. Doufala jsem, že něco řekne, nebo se na mě alespoň podívá. Ale jeho tvář byla jako kam