POHLED ADDIE

Celé tělo mě bolelo tak moc, že jsem stěží dokázala jasně uvažovat. Betonová podlaha vězení mě studila do tváře a všechno kolem mě se točilo jako šílený kolotoč. Slyšela jsem, jak se všichni smějí – ty odporné zvuky se odrážely od stěn, jako by se mě snažily dohnat k šílenství.

Nikdy jsem netušila, že lidé mohou být tak krutí. V mém starém životě bylo to nejhorší, s čím jsem se musela