SEŘIN POHLED

V místnosti vládlo tíživé ticho, které hraničilo s dušením. Vzduch byl zatuchlý, prosycený směsí vzteku a frustrace, která na mě doléhala jako neviditelná váha. Seděla jsem na kraji pohovky, nehty se mi zarývaly do dlaní, zatímco jsem se snažila zpracovat smršť emocí, které ve mně vířily.

Killian odešel před chvílí a zanechal v nás s matkou jen nepatrný náznak naděje, že jsme v jeho m