Kapitola 90

Z pohledu Killa

Ticho mezi námi se natahovalo, bylo husté a dusivé. Upřeně jsem se díval na Addie a čekal na odpověď, o které jsem si nebyl jistý, zda ji chci slyšet. Ani nemrkla, její vyrovnanost byla iritující maskou klidu, která jen přidávala na síle bouři, jež se ve mně schylovala.

„Stojíš za vším, co se Seře děje?“ zeptal jsem se znovu, tentokrát ostřeji, jako bych ji skoro vyzýva