Kapitola 92

Z pohledu Doma

Ticho v mé kanceláři bylo těžké, přerušované jen tichým šustěním, jak se Addie pohybovala kolem a brala z police lékárničku. Obličej mě pálil, modřina na lícní kosti mi pulzovala v místě, kam dopadla Killianova pěst. Ale na bolesti nezáleželo. Ne ve chvíli, kdy tu stála Addie a její přítomnost byla jako uklidňující balzám na mé pocuchané nervy.

„Sedni si,“ poručila mi, h