Kapitola 97

Pohled Addie

Jemné cinknutí skla o dřevo bylo jediným zvukem v mé kanceláři, když jsem se opřela v křesle s lehkým úsměvem na rtech. Tlumené osvětlení vrhalo na místnost zlatavý nádech a odráželo se od křišťálové karafy na mém stole. Vedle ní stály dvě napůl plné sklenice vína.

„Na malé vítězství,“ řekla jsem a pozvedla sklenici směrem k Domovi, který se rozvaloval na pohovce naproti m