KAPITOLA 130

Killův pohled

Její slova mnou projela jako čepel, ostrá a přesná, a zanechala rány, o nichž jsem věděl, že se nikdy nezahojí. „Ty nevíš,“ řekla a hlas se jí chvěl pod tíhou potlačovaných muk. „Vůbec netušíš, čím jsem si ve vězení prošla.“

Stál jsem jako přimražený, srdce mi bušilo tak hlasitě, že přehlušilo všechny ostatní zvuky. Znovu se ke mně otočila čelem a tentokrát se její klid