Kapitola 137

Pohled Killiana

Pohled na Addie v Domově náruči byl jako dýka vnořená hluboko do mé hrudi, která se s každou vteřinou otáčela. Zatnul jsem pěsti tak silně, až se mi nehty zaryly do dlaní a zanechaly v nich stopy ve tvaru půlměsíce, které jsem sotva vnímal. Srdce mi bušilo v hrudi, každý úder byl hlasitý a těžký, přehlušoval svět kolem mě. Bylo to, jako by se zastavil čas a zmrazil mě