Kapitola 169

Pohled Seraphiny

Jakmile Addieiny kroky na chodbě utichly, zhroutila jsem se zpět do křesla a srdce mi bušilo až v krku. Místnost naplnil matčin smích – ten sytý, vítězoslavný zvuk, který jsem slyšela už tolikrát.

„Viděla jsi její výraz?“ Matka si z křišťálové karafy na stole pana Hallowaye nalila sklenici vody. Ruce měla naprosto klidné, zatímco ty mé se stále třásly. „Ach, drahoušku