POHLED ADDIE

Nemohla jsem zastavit třes rukou, když jsem volala Ivy. Kill právě odešel, ale pořád jsem v uších slyšela jeho výhrůžky, že mi vezme děti. Dům mi připadal příliš tichý, příliš prázdný.

„Ivy, potřebuju letenky do Paříže.“ Můj hlas byl sotva stabilní. „Šest míst v první třídě na zítřejší ráno. Použij jiná jména.“

„Ale paní Vanceová, to je velmi narychlo...“

„Prostě to zařiď,“ řekla jsem