POHLED VIVIENNE

Zatínám nehty do dlaní, když stojím před Donovanovým hrobem. Podzimní vzduch je chladný, ale já ho sotva vnímám. Cítím jen vztek, který ve mně plane ode dne, kdy přivedl Seru a mě do svého sídla.

„Pamatuješ si na ten den, Donovane?“ nechám ze svého hlasu odkapávat jed. „Přivedl jsi nás domů, jako bychom byly nějaký charitativní případ. ‚Někdo se musí postarat o Addie,‘ řekl jsi. To