Kapitola 212

POHLED VICTORA

Skrz skleněné stěny své kanceláře jsem sledoval, jak Addie opět odchází brzy. Její podpatky klapaly o mramorovou podlahu v odhodlaném rytmu. Vždycky tak spěchá domů k těm dětem. Vždycky dává rodinu před obchod. Přesně jako její otec – příliš měkký, příliš sentimentální.

Myšlenka na mého bratra mi v ústech zanechala známou hořkost. Všechno dostal naservírované na podnose