Kapitola 232

Pohled Sery

Tříštění skla mě prudce probudilo. Vymrštila jsem se v posteli, srdce mi bušilo do žeber, jak se domem rozlehla další rána. Máma. Něco bylo špatně.

Spěchala jsem dolů, brala jsem schody po dvou a bosýma nohama jsem neslyšně našlapovala na studený mramor. Zvuky sílily, jak jsem se blížila k obývacímu pokoji, doprovázené matčiným přerývaným vzlykotem.

„Mami?“ zavolala jsem a