Fjodor se opřel v koženém křesle s vysokým opěradlem a prsty vyklepával pomalý rytmus o vyleštěný stůl. Výhled z okna jeho kanceláře tvořilo jen elegantní sklo a šedé nebe; pařížské panorama se táhlo nekonečně pod vrstvou mraků. Skrz sklo pronikal tlumený, vzdálený šum dopravy.

Prudce vydechl a promnul si kořen nosu, zatímco jeho asistentka dál sypala jednu novinku za druhou. Tepání v jeho spáncíc