POHLED ADRIANY~

Dovolte mi, abych vám v krátkosti popsala, jak vypadal poslední měsíc mého života. Pomáhala jsem plánovat Matteovu svatbu, pokud si to dokážete představit, a on se na mě po celou tu dobu ani nepodíval. Cítila jsem se využitá, jako hlupačka. Čekala jsem omluvu za to, že si mě vzal tak násilně, ale stejně jako Cosima jsem věřila, že v sobě má aspoň špetku empatie.

Byl to ale nenávistný parchant. Díkybohu se vrátila Francesca. Pronajala si byt ve městě, naštěstí v dosahu návštěv.

Matteova svatba nabrala velmi smutný směr. Jeho snoubenka Rae, kterou moje macecha vycvičila ve stylu „NENÁVIDÍM ADRIANU“, náhle na své svatbě zkolabovala. Otec říká, že jde o nějaký druh autoimunitního onemocnění, které se k vám nepozorovaně připlíží, a teď je ve vegetativním stavu.

Otec řekl, že ho to zlomilo. Začal se chovat jako král světa – šukal, koho chtěl, zabíjel, koho chtěl, a kupoval si, co chtěl.

Trauma z toho, že jsem viděla, jak přímo přede mnou ženě podřízli hrdlo, mě nenechalo spát. Nechápejte mě špatně, viděla jsem podřezávání hrdel už dřív, můj otec je velmi neúprosný muž; buď bylo po jeho, nebo po ničem.

Ale co mě v noci pronásleduje, jsou jeho zlé oči, to smaragdové sklo neřesti, a to, jak prohledávaly mou duši, zatímco jeho nůž projížděl jejím hrdlem. Ten ďábelský způsob, jakým na mě zíral... je to šílenec, posedlý tímto odporným způsobem života, zbavený emocí.

A teď mě ten parchant připravil o panenství, které bylo určeno pro mého budoucího manžela, v tomto případě pro Stefana.

Stefano na druhou stranu neustále volá do vily. Říká, že to chce dělat jinak, ale pak slyším, že se stále vídá se svou děvkou, a dokonce jí zrekonstruoval dům ve Florencii.

Jak s tím mám žít? Tenhle neuctivý způsob života, kterému tito muži vystavují ženy... zažila jsem to jako dítě a v morku kostí vím, že nechci, aby to pocítilo žádné mé dítě.

„Ten prašivej parchant! Vymkl se kontrole, chci ho vidět plazit se u mých nohou! Ten nevděčný parchant není nic, já jsem z něj udělal to, co je!“ slyšela jsem ze svého pokoje otcův hlasitý, drsný hlas. Rychle jsem vyskočila. Když je v takovém stavu, bývá hnusný. Je to bohatý a mocný muž a velmi ho hněvá, když věci nejdou přesně podle jeho plánu.

V tomto případě JEHO SYN MATTEO.

Pak jsem zaslechla hlas své macechy.

„Lásko, musíš se uklidnit, nemůžeš se nechat tím klukem vytočit. On ví, kdo je tu pánem, jen prostě vyvádí,“ řekla klidně. Tenhle tón používala, když si hrála na milou. „Vyvádí? Co ty víš o mafiánských záležitostech!“ zařval otec a jeho hlas zněl jako kulky z automatické zbraně.

„Ty říkáš tomu, že zabil dva důležité klíčové obchodníky, které potřebujeme pro naše pašování, jen proto, že nazvali tvou ženu děvkou, vyvádění?“ zařval znovu. Tentokrát jsem slyšela, jak se dusí. Chytil ji pod krkem. Slyšet ji se dusit byly někdy ty jediné blažené dny karmy, které jsem ve Ville Valerii zažívala.

„Když mi tě tvůj otec prodal, řekl mi, že mi dáš dědice, bylo to slíbeno. Ale co jsi mi za posledních 22 let dala? Dvě dcery, které vypadají nepomilovatelně a nikdo je nechce, a jednoho neduživého dědice,“ křičel. Slyšela jsem její kašel, pak hluboké nádechy a brzy následovalo vzlykání. „Raději se modli, aby v tobě ještě zbyla nějaká plodnost, protože se s tebou rozvedu, vrátím tě tvému otci a budu žádat plné vyrovnání! Vlastním celou tvou rodinu na příštích deset generací!“ vykřikl znovu.

„A teď jdi nahoru, přiveď tu neschopnou dceru, kterou jsi měla vychovat, a řekni jí, ať mě navštíví v pracovně,“ řekl nakonec, než jsem uslyšela jeho těžké kroky vzdalující se v pozadí.

Okamžitě mě přepadla hrůza a udělalo se mi zle od žaludku. Rychle jsem vstala a upravila se, když jsem slyšela macechu přicházet k mému pokoji. Hlasitě zaklepala a počkala, až otevřu, než řekla: „Otec tě očekává ve své kanceláři.“ Dořekla to a začala odcházet, než se znovu zastavila.

„Pamatuji si na první den, kdy jsem viděla tvou tvář, jak se držíš mých nohou jako ubohé raněné jehně. Věděla jsem, že z tebe nic nebude, jen hniješ v privilegiích a poflakuješ se. Tentokrát se oblékni zodpovědně, tvůj otec už možná nebude tak shovívavý jako dřív,“ dokončila a konečně odešla.

Hlavou mi běžely různé věci. Matteo zabil dva pro mého otce velmi důležité lidi a schylovalo se k problémům, s nimiž otec nepočítal.

Za to, že nazvali jeho ženu děvkou? Ale on si vzal ženu jiného muže, jako by se nechumelilo.

Ucítila jsem, jak se mi náhlý pocit nevolnosti zvedá ze žaludku do hrdla, a přemohl mě náhlý nucení na zvracení. Z té představy se mi zatočila hlava, rozzuřilo mě to do morku kostí a najednou jsem chtěla zavřít oči a přát si, aby už byl konec. Sebrala jsem se a brzy opustila pokoj, abych šla za otcem.

Došla jsem k jeho kanceláři a potichu otevřela dveře. „Zavři dveře,“ řekl autoritativně. „Tati, volal jsi mě.“ Otočil ruku v kapse. „Zdálo se ti v den večírku mezi Matteem a Stefanem něco v nepořádku?“ zeptal se otec. Ta otázka mě zaskočila, nečekala jsem ji. „Omlouvám se, tati, myslím, že jsem si ničeho nevšimla,“ odpověděla jsem téměř okamžitě. Pak jsem začala přemýšlet a hledat ve vlastních vzpomínkách, zatímco otec vyklepával prstem rytmus na stole. Všichni už o těch fámách o zasnoubení slyšeli, jen já ne, protože jsem byla na Maltě.

Udělal mi to Matteo schválně? Jako nějakou pomstu za něco mezi ním a Stefanem? TEN ZVRÁCENÝ PARCHANT!

„Slyšel jsem, že Stefano žádal o tvou přítomnost a ty jsi odmítla. Myslíš si, že do takových věcí máš co mluvit? Má to být tvůj manžel, máš mu porodit dědice, a ty si myslíš, že to, že za ním nepřijdeš, je nějaký druh...?“ zeptal se otec rozzuřeně a hledal v mé tváři konec své věty.

Mlčela jsem. Už se chystal znovu křičet, když se dveře rozletěly a vešla macecha se služebnou, která na jeho stůl položila podnos s alkoholem a sklenicí a spěšně odešla, jakmile vycítila napětí v místnosti.

„Stůj tam,“ přikázal maceše, která přešla po mé pravici a sklonila se, aby mu nalila pití.

„Myslíš si, že jsem hrozný? No, drahá dcero, brzy pochopíš, kdo je Stefano.“

Zvuk těch slov mi obrátil žaludek. Najednou jsem cítila, jako by ze mě chtělo něco ven. Instinktivně jsem se odvrátila od otce a pozvracela macechu i drink, který držela. Měla jsem pocit, že se se mnou všechno točí... A pak jsem pomalu cítila, jak mi slábnou nohy a zavírají se oči...

Brzy jsem pocítila náraz na podlahu.

Cítila jsem, jak se mi oči pomalu začínají otevírat. Byla jsem ve své posteli a přede mnou stál otec. Byl viditelně rozzuřený, tvář mu planula, a macecha měla ve tváři úšklebek a rukou se snažila zakrýt překvapení.

Byl tam i lékař, stál tam se zamračeným výrazem. „Slečno Valerii, máte lehký případ anémie, po troše odpočinku budete v pořádku,“ začal a pak podal otci vytištěný papír.

„Kromě toho jste těhotná. Gratuluji,“ dokončil. Otec ho odstrčil, vrhl se na mě a svými rozhněvanými, podlitými očami mě pevně chytil pod krkem.

„Kdo je otec!!“ dožadoval se vztekle.