POHLED MATTEA~

„SKOČ, ADRIANO! HNED!“ zařval jsem. Ten děs v její tváři, když plakala, mě sral. Trhalo mi to srdce, ale zároveň mě to vytáčelo.

Jestli jsou takové i ostatní dcery dona Valeriiho, pak jsou to všechno bezpáteřní nuly.

Znovu jsem s ní zatřásl, zatímco jí z očí tekly proudy slz. „Ženská, tohle není můj první pád letadla a rozhodně nebude poslední,“ prohlásil jsem a snažil se odtrhnout