POHLED ADRIANY~

Cesta zpět do Porto Salvo byla velmi tichá. Matteo na mě občas zlostně pohlédl z invalidního vozíku, na kterém seděl. V jeho hlase byla cítit sytá zlost, kdykoliv na mě promluvil, nebo mě jen zmínil v rozhovoru.

Jeho nohy stále nefungovaly, a podle výrazu lékaře jsem poznala, že to nebudou dobré zprávy.

A v jistém smyslu to věděl i Matteo.

Znovu po mně střelil pohledem, a když jsem