POHLED ADRIANY~

Sledovala jsem svého manžela, jak se ke mně bezmocně potácí. Pevně jsem se mu opřela o bok, abych mu byla oporou.

„Omlouvám se za tohle, neměla jsem čas ti to říct,“ zašeptala jsem.

„Proč ho nevezmeš nahoru a neošetříš mu rány?“ nabídl otec. Nic jsem neřekla a prošla kolem něj.

Pomohla jsem Matteovi po schodech do svého starého pokoje. Opatrně jsem ho posadila, aby se mohl opřít o