POHLED EZIA~

Její rty se pootevřely, aby mě přivítaly ve své vřelosti. Bylo to jako kouzlo, jak se Francesca náhle objevila zrovna ve chvíli, kdy jsem na ni přesně myslel. V ten moment v tunelech mi v mysli bleskl obraz Adriany a já na ni nemohl přestat myslet.

Ne ve chvíli, kdy jsem si myslel, že na mě čeká zpátky na Maltě.

Vyhrnul jsem jí tričko. „Co to sakra děláš! Jsme přímo na chodbě!“ vykřik