Z POHLEDU ADRIANY~

„Neměl bys tu být, Ezio, prosím, odejdi,“ prosila jsem ho, ale on nechtěl odejít. Přistoupil ke mně a vzápětí se jeho ústa hladově přisála na má.

Odtlačila jsem ho od sebe a vrazila mu facku. „Co se to s tebou sakra děje!“ vykřikla jsem rozzlobeně.

„Adriano, nemůžu na tebe přestat myslet, nikdy jsem nemohl a nikdy nebudu. A teď nosíš moje dítě, prostě se od tebe nemůžu držet dál