Pohled Seraphiny

Spát nebylo jen těžké – bylo to nemožné. Genevievin udýchaný sténavý smích a Alaricovy hluboké, drsné odpovědi pronikaly stěnami a linuly se chodbou jako toxická mlha. Žaludek se mi svíral. Co s ní dělal?

Chvíli to znělo jemně a důvěrně, jako společné tajemství. V další chvíli to znělo chaoticky – hlasitě a dravě.

Přetočila jsem se asi posté, přetáhla si polštář přes hlavu a chtěl