Pohled Seraphiny

Po celodenní jízdě autobusem jsem byla zpátky v Ashbury. Když jsem stála u dveří malého domku, kterému jsme s Elarou říkaly domov, cítila jsem, jak mi srdce buší tak silně, až mi to hučelo v uších.

Dveře přede mnou nebyly jen dveře. Byla to stěna stojící mezi mnou a vším, čemu jsem se vyhýbala – zármutkem, strachem a drtivou osamělostí, o které jsem si myslela, že před ní uniknu,