Pohled Serafiny

Vteřinu poté, co se dveře hotelového pokoje zabouchly, se Alaric na mě obořil. Čelist měl zaťatou, ramena se mu zvedala a klesala s každým prudkým nádechem, jako by se sotva držel pohromadě.

„Co to sakra mělo být?“ Jeho hlas byl tichý, ale plný vzteku, takového, ze kterého mi po zádech přeběhl mráz.

Zkřížila jsem si ruce na prsou a snažila se zachovat klid, přestože mi srdce po té