Pohled Seraphiny

Pořád jsem se nemohla zbavit pocitu z chování Alistaira Davenporta. Nejdřív mě přivítal, pak se ke mně choval, jako by viděl ducha, a vzápětí se ke mně choval, jako by mě znal. A ve zlomku sekundy poté, co slyšel jméno mé matky, se ke mně choval jako k vetřelci.

Julian mě ale ujistil – Alistair mě uznává. Nechtěla jsem tomu věřit, ale poté, co jsem souhlasila, že tu zůstanu, dokud