Pohled Serafiny

Seděla jsem u velkého stolu se všemi ostatními.

Seděla jsem na židli blízko konce dlouhého, lesklého stolu. Vypadal obrovský – až příliš velký na to, abych u něj seděla já. Nohy mi neustále kmitaly. Nejdřív jsem podupávala podpatkem. Pak jsem začala prsty vyťukávat rytmus na svůj zápisník. Pořád dokola. Snažila jsem se ze všech sil působit normálně. Jako že sem patřím. Ale nepatřil