Vřítím se do svého pokoje a prásknu za sebou dveřmi. Trochu zadýchaná úzkostí se otočím a upřeně sleduji kliku. Co – co se to sakra děje!?

Instinktivně nastražím uši směrem k obývacímu pokoji a zoufale se snažím zjistit, co se tam odehrává. I když mě od toho chce Cristiano držet dál, ruce mě svrbí; chci se vrátit ke dveřím, otevřít je, vykouknout ven – aspoň něco zaslechnout.

Chci říct, jsem tu v