Zírám na Cristiana a naprosto mi došla slova.

Cristianův výraz okamžitě změkne, jakmile v mých očích uvidí skutečnou bolest. „Sakra,“ zamumlá, vykročí ke mně, zavrtí hlavou a natáhne se ke mně.

Ale já udělám krok zpět, nechci, aby se mě teď dotýkal. „Tohle… tohle si o mně vážně myslíš?“ zašeptám zděšeně.

„Ne,“ řekne přiškrceným hlasem a já mu chci věřit – ale proč to tedy řekl? „Omlouvám se, Isado