Následujících pár hodin uteklo rychle, hlavně proto, že… no, protože jsem si nedovolila o ničem moc přemýšlet. Místo toho jsem se vrhla do práce.

„Isadoro,“ zasténá Finnian Sullivan, když se kolem něj protlačím do jeho pokoje a začnu sbírat oblečení ze země a házet ho do koše na prádlo. „Prosím tě, Isadoro – nemůžeš prostě všechny své emoce přetavit v domácí práce –“

„Ale můžu, Finniane Sullivane!